pondělí 2. března 2015

kde je zakopán pes - pavel kohout

Už když jsem četla Hodinu tance a lásky, tušila jsem, že po Kohoutových knížkách budu ráda sahat. Kde je zakopán pes mě skutečně nezklamala, protože byla ještě lepší a výborně se četla. 


paseka.cz

Název:Kde je zakopán pes
Autor: Pavel Kohout
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2002
Počet stran: 456

Říká vám něco jméno Pavel Kohout? Mohlo by - je to významný muž dějin 20. století a mám ho zařazeného po boku jmen jako Jan Patočka, Václav Havel nebo Ludvík Vaculík. S tímto souvisí i téma knihy Kde je zakopán pes. Myslím si, že je to to nejlepší dílo, po kterém můžete sáhnout, když chcete nahlédnout pod pokličku minulému režimu. Získáte tím ohromný přehled o období normalizace, navíc si užijete perfektně napsanou knihu.

Příběh se odehrává ve dvou rovinách. Jedna je datována do roku 1978, kdy je Pavel Kohout vydírán neznámými pachateli, s nejvyšší pravděpodobností STB. Ve věci osloví státní bezpečnost a dostává se do absurdní situace jak vystřižené z některých jeho vlastních her (není už tak těžké pochopit, kde pro ně bral inspiraci). Druhá rovina je časově rozvolněnější a provází nás historií od počátku 60. let až do roku 1978.

Z těchto dvou dějových rovin vychází drobná nevýhoda této knihy - když na chvíli přestanete se čtením, chvíli trvá, než se v knize opět zorientujete. Dějové roviny jsou si velmi podobné - vystupují v nich ty samé postavy, režim je pořád stejný a vytváří situace obdobně postavené na hlavu. V ideálním případě je to kniha na volný víkend, kdy nemáte na práci nic jiného, než čtení. Určitě se chystám přečíst si Zakopaného psa znovu ve chvíli, kdy na něj budu mít dost času v kuse, protože se pak ještě lépe zorientuji v dějinných souvislostech.


Co mě na knize nejvíce baví? Je ohromně informačně přínosná - české dějiny 20. století mě zajímají a myslím si, že bychom o nich měli mít povědomí. A zároveň je čtivá a velmi zajímavě napsaná. Potom, co jsem poslední dobou četla spíše oddechové knihy si Kohoutův styl ohromně užívám. Je to bohatý, zajímavý a poutavý jazyk se slovní zásobou, kterou většina dnešních autorů nepoužívá.

Co se čtivosti týká, Kohout mnohokrát převyšuje Tigridova Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, který má obdobnou informační hodnotu. Jde o to, že v knize máme zajímavý příběh a o historii se dozvídáme na pozadí, což je čtenářsky mnohem lákavější. Příběh nepostrádá napětí a přestože víte, jak kniha dopadne, nadšeně listujete stránkami. Někdy mám dojem, že jen opravdu dobří spisovatelé si mohou dovolit vyzradit konec knihy a neztratit tím pozornost čtenáře. Pavel Kohout k nim rozhodně patří.

Co na knize oceňuji dále? Její název - vidím v něm více významů a ohromně mě baví. Absurdnost situací, do kterých se autor dostává - nepřestávám nad tím kroutit hlavou!

Někdy si říkám, co bych chtěla, aby si čtenáři odnesli z mého blogu. Kdyby nic jiného, tak by to mohlo být - čtěte Kohouta! Je to velmi zajímavý český autor a byla by škoda nedat mu šanci.

Četli jste něco od Kohouta? A lákalo by vás to? Máte pro mě tipy na podobnou literaturu? 

2 komentáře: