čtvrtek 8. ledna 2015

ten, kdo stojí v koutě - stephen chbosky

Ten, kdo stojí v koutě byl v mém zorném poli už pěkně dlouhou dobu. Název mě lákal, protože jsem si sama nejednou připadala jako pozorovatel zvnějšku. Tušila jsem tedy, že by mi Charlie mohl být blízký. Ke knížce jsem se dostala až letos o Vánocích. S ohledem k mé zvědavosti a dojmu, že to bude něco pro mne, jsem měla poměrně vysoká očekávání. To je trochu škoda, poněvadž kdybych od knihy očekávala méně, více bych ji ocenila. Líbila se mi, skutečně ráda jsem si ji přečetla. Ale zas takové terno to nebylo.

zdroj: kosmas.cz
Název: Ten, kdo stojí v koutě
Autor: Stephen Chbosky
Nakladatelství: Brio
Rok vydání originálu: 1999
Rok vydání překladu: 2012
Překlad: Vratislav Kadlec
Počet stran: 216

"Milý příteli..."
 Přesně takhle začíná každá kapitola této krátké knížky. Charlie nastupuje na střední školu a rozhodl se psát o svých pocitech a závažných situacích dopisy. Moc se mu na střední škole nelíbí, příliš nezapadá. Jeho první bližší osobou se stane učitel literatury, který mu dává úkoly navíc a Charlie díky němu poznává zajímavé knihy. Poté se seznámí s Patrickem a Sam. Ti mu ukážou běžný svět studentů - oslavy, alkohol, drogy, zamotané vztahy.

S jejich pomocí Charlie někdy vystupuje z kouta, podílí se na tom, co se kolem něj děje a překvapuje své okolí svými postřehy, které se nejlépe získají právě zvenčí. Zamiluje se do Sam, která se těžko může zamilovat do svého o tři roky mladšího kamaráda.

V knize se objevují retrospektivy  se vzpomínkami na Charlieho tetu Helen, která byla Charliemu velmi blízká. Charlie také vzpomíná na její smrt a je vidět, že tato událost pro něj měla zcela zásadní význam.

Krom svého zvyku pozorovat svět z kouta, je Charlie poněkud nervově labilní. V náročných situacích totiž ztrácí hlavu, panikaří a má záchvaty pláče. To rozhodně není běžné chování patnáctiletého kluka. Zvažovala jsem, zda Charlie nemá poruchu autistického spektra či něco jiného. Nejsem schopná to identifikovat.

Právě toto Charlieho chování mi v knize nebylo příliš sympatické. Chápu, čím mohlo být způsobeno, ale jde o to, že na mě tato část Charlieho osobnosti nepůsobila zcela věrohodně. A právě proto, že jsem ji nedokázala přijmout jako Charlieho přirozenou součást, mi v příběhu dělala potíže.

Navzdory tomu, že se mi tento ufňukaný Charlieho rys nelíbil, jsem si jeho oblíbila. Měl pěkné postřehy o světě kolem, proslulá věta "Cítím se nekonečně." mi zůstala v hlavě doposud. Jeho oddanost a schopnost cítit byla moc krásná.

Ostatní postavy nejsou tolik propracované. Nedovedu tudíž říct, jestli jsem si je oblíbila nebo ne. Měla jsem sklony k tomu mít je ráda, protože jsem je viděla Charlieho očima.

Poněkud mě mrzelo, že je kniha plná divokého života studentů. Nevím, jestli jsem výjimka, ale mám pocit, že ten zobrazovaný svět divokých oslav, drog, řešení těhotenství a sexu s neznámými v parku je mi na hony vzdálen. Působí to na mě jako extrémní prostředí. Mnohem raději bych pozorovala Charlieho zapojování do skutečnějšího světa mladých lidí.

Z tohoto extrémního světa pramenilo pár opravdu závažných situací - třeba neplánované těhotenství. Překvapilo mě, jak byla tato témata poměrně rychle smetena ze stolu bez nějakého většího rozpracování příběhu. Stejně tak jsem měla pocit, že tajemství, které se na konci vyjeví, je poznamenáno jen tak mezi řečí. Zkrátka si myslím, že autor dovedl vytvořit pár situací, které spěly k nějakému emotivnímu popisu a nedovedl tohoto potenciálu využít.

Na druhou stranu se mi opravdu líbila forma vyprávění. Dopisy, často s velikými časovými odstupy, byly velmi pěkným ozvláštněním. I z toho, že dopis po nějaký čas chyběl, si mohl člověk k příběhu leccos domýšlet a to mám moc ráda. Prostor pro čtenářovu fantazii, díky!

V knize byla spousta odkazů na dobré knihy a hudbu. Také veliké plus, které dodávalo knize přátelštější vzezření. Některé myšlenky, které Charlie do svých dopisů napsal, skutečně stály za to, poměrně jednoduchý styl vypravování působil autenticky a přátelsky, prozření hlavní postavy mi jako čtenáři také něco přineslo.

Byla to dobrá kniha. Možná ne tak dobrá, jak jsem podle ohlasů čekala, ale rozhodně si myslím, že stojí za přečtení. Čte se dobře, její řádky mají obsah, který stojí za to vstřebat a nedostatky nejsou tak zásadní, aby mi čtení úplně pokazily. Musím také doporučit film, který si autor sám režíroval. Není přesným odpapouškováním knížky a mám pocit, že je v mnohém rozšiřující a snad i uvěřitelnější. Obvykle filmy podle knih nemám moc v lásce, ale tady je zásadní rozdíl v tom, že ho režíroval sám autor a myslím si, že jím chtěl sdělit ještě něco navíc.


Co vy? Četli jste Charlieho? Viděli jste film? A jak se vám to líbilo? Co teď zrovna čtete?



1 komentář: