pondělí 19. ledna 2015

marina - carlos ruiz zafón

zdroj: hracky-4kids.cz
Zafóna jsem poprvé potkala doma. Rodiče si ho půjčili z knihovny a říkali mi, že se to poměrně pěkně čte, ale nic zvláštního to není. Nebyl čas, byly jiné knihy, nevyzkoušela jsem ho. Až teď jsem narazila v knihovně na Marinu. Bez rozmyslu jsem ji vzala s sebou a sice to není láska na první pohled, ale na ten druhý už možná ano.

Název: Marina
Autor:Carlos Ruiz Zafón
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání originálu: 1999
Rok vydání překladu: 2012
Překlad: Athena Alchazidu
Počet stran: 255



 Oskarovi je patnáct let, žije v Barceloně a vzdělává se na internátní škole. Velmi rád se toulá po ulicích města a pozoruje své okolí. Shodou okolností se potká s dívkou Marinou a jejím otcem Germánem a spřátelí se spolu. Při toulce městem s Marinou se dostanou do skleníku, ve němž naleznou podivné loutky v lidské velikosti, u kterých ale těžko říci, zda jsou jenom loutkami. Kvůli tomuto objevu se řítí do náruče mrazivému dobrodružství.

Kniha začíná poměrně rozvlekle. S ohledem k tomu, že má jít o knihu pro mládež, mě zarazil její barvitý a možná až moc květnatý, nepřirozený styl vypravování. Za prvé mi neseděl k hrdinovi - patnáctiletému klukovi. A za druhé na mě působil falešně. Je to jako u některých básniček, kdy mám pocit, že se mi za nabubřelými obraty ztrácí obsah. Jenže pak nastal zlom! Netrvalo to dlouho. Vím, že jsem jela trolejbusem a zapomněla jsem na konečné vystoupit, protože jsem zrovna četla Marinu.

Ve chvíli, kdy se v knížce objeví děj se ze strojených popisů stane skvělé líčení událostí a okolí. Měla jsem dojem, že jsem se ocitla v mrazivém a děsivém snu. Nevím, jestli to bylo tím, že se objevil děj nebo že si překladatelka zvykla na autorův styl a přestalo to drhnout. Asi po padesáti stránkách jsem se do ponejprv nepříjemného stylu vypravování zamilovala. Baví mě jeho slovní zásoba, baví mě neobvyklé a kouzelné obraty.

Zaslechl jsem bubnování deště na střechu. Na půdě pobíhaly tisíce vodních pavouků.

Pomalu  jsme odcházeli ke Katalánskému náměstí, zatímco kolem nás se k zemi snášel popílek jako vločky mrtvého sněhu.

Příběh je logický. Sice od určité chvíle tušíte, k čemu bude směřovat, ale i tak vás dovede překvapit. Trochu mě mrzel smutný konec. Čím jsem starší, tím hůře  smutné konce snáším. A tady jsem vážně neměla moc prostoru pro to si domyslet závěr veseleji.

Myslím si, že jsem si neoblíbila žádnou z postav. Tak jako funguje rozevláté popisování prostředí, tak nefunguje u postav. Postrádají něco na lidskosti. Nejuvěřitelnější byla asi postava Germána, kterého jsem si proto nejvíce oblíbila. Většinou se mi líbí, když se v nějaké postavě najdu. Tady jsem ale měla pocit, že jsem se s nikým neztotožnila, že se vznáším nad příběhem a pozoruji. I v tomto směru na mě kniha působila jako sen. Navíc mě velmi láká vidět Barcelonu a zjistit, jestli je opravdu tak naplněná minulostí, jak na mě působí z knihy.

Trochu se obávám, jestli se mám pouštět do Zafónových knih pro dospělé, protože předpokládám, že ty budou ještě děsivější, než Marina. I po téhle knížce se mi nelehko usínalo a bála jsem se, že mě ve spánku navštíví některá z podivných loutek a ucítím zápach hniloby. Zafón umí navodit atmosféru.

Přes prvotní nepříjemné dojmy mě nakonec kniha pohltila a to, co mi na ní tolik vadilo, mě nadchlo. Pokud si rádi přečtete knížku, u které vás bude trochu mrazit v zádech a ponoříte se do neobvykle krásného stylu vypravování, je Marina to pravé pro vás. Navíc má kniha moc krásný název!

Jak vás Marina zaujala? Četli jste někdy něco od Zafóna? A znáte nějaké další španělské autory, které stojí za to číst (mám dojem, že se většinou omezuji na autory české a ty z anglicky mluvích zemí)?



10 komentářů:

  1. To meno mi prišlo známe, kedysi dávnejšie mi od neho niekto odporúčal Stín větru. Ale nečítala som od neho zatiaľ nič. Ak máš rada detektívky, tak od španielskeho spisovateľa Dominga Villara sa mi páčila Pláž utonulých. A keď rada beháš, tak Běhej nebo zemři od Kiliana Jorneta :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zafón je velmi specifický, tak uvidíš, jak ti bude sedět. Já od něj určitě ještě něco vyzkouším. =) Myslím, že právě ten Stín větru a jeho pokračování.

      Na detektviky zrovna nejsem, ale tu běhací knížku ráda vyzkouším. Mockrát děkuji za doporučení. Ráda si rozšířím obzory a třeba mě to i motivuje k tomu běhat o něco více, než málo. ;)

      Vymazat
  2. Já si jí přinesla z knihovny a hned jak dočtu recenzní resty se na ní chystám! :) Teď se těším ještě víc! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně se těš, je to opravdu pěkné a zajímavé čtení. =)

      Vymazat
  3. Já jsem měla chuť si od Zafóna koupit něco tady ve Španělsku, španělsky, ale bojím se že by to bylo moc složité (navíc jsem od něj nic nečetla, jen o něm slyšela... a tady je vystavený v každém knihkupectví).. Ale knížky jsou tu drahé a já už měsíc čekám na Erasmus stýpko. A ze Španělů jsem četla snad jen profláklého Marquéze (i když mě se líbí) a nějaké dvojjazyčné scénáře k filmům, 21 gramů třeba..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já bych si zrovna na Zafóna v cizím jazyce netroufla. Na to mám moc poetický, umělecký styl. Nechytala bych se. Ale jestli umíš španělsky dobře, tak to určitě zkus. Mně se ten příběh nakonec nad očekávání líbil. =)

      Marquéze ještě přečteného nemám, tak třeba někdy. =)

      Vymazat
  4. Knihu jsem nečetla, ale vypadá opravdu dobře !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můžeš ji vyzkoušet, je to poměrně pěkné čtení. ;) Hezky napsané a přitom i napínavé.

      Vymazat
  5. Zvu vás všechny na mou *giveaway* o voňavé ceny :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Že! To jméno je super. Skoro mi přijde, že je jak jeho tvorba - takové poetické, umělecké. =D

    Vidíš, že je to tím, že psal postavy, které jsou mladší, než on, není tak špatný nápad. Ale takové loutkovité (i když ne přímo loutky) byly i jiné dospělé postavy. Na druhou stranu u dětí to bylo nejvýraznější. Možná máš pravdu a možná právě proto už Zafón další knihy pro děti nepsal. =)

    OdpovědětVymazat