čtvrtek 11. prosince 2014

hodina tance a lásky - pavel kohout

Máme doma knihovnu! Krásnou! Vím, že tenhle výkřik zní asi nesmyslně, ale hned ho objasním. Je to již delší dobu, co jsme se s rodiči přestěhovali. Ale většinu věcí si děláme sami, tudíž všechno trvá déle. O to větší radost každý krůček k dokonalému domovu udělá. A nedávno tatínek dodělal knihovnu, máme to doma kouzelné a jsem nadšená. Protože už není velká část knížek schovaná v krabicích, nadchla jsem se do čtení našich domácích knih, které mi unikaly. Popravdě - nejraději bych pořád jenom četla.

Zdroj: kosmas.cz
Se čtením to teď není jednoduché, poněvadž s koncem semestru přibývá povinností a hrozba blížící se bakalářky je stále větší. I tak ale čtu a o jedné výjimečné knížce, která je tak akorát na cestu vlakem domů (jezdím domů pět hodin, tudíž pro vás ostatní to bude na jedno odpoledne), vám musím povědět. 

Název: Hodina tance a lásky
Autor: Pavel Kohout
Nakladatelství: ja mám vydání z Českého spisovatele z roku 1994, dnes seženete spíše vydání Odeonu (obálka na obrázku) z roku 2008
První vydání: 1982
Počet stran: 224

Od Pavla Kohouta máme doma téměř všechny jeho knížky. Pro mě byla Hodina tance a lásky premiérou s tímto spisovatelem. Před pár lety jsem viděla vydařený televizní film, byla jsem tedy zvědavá na předlohu. Jak se dalo očekávat, kniha je tisíckrát lepší, hlubší a strávíte čas nejen jejím čtením, ale i následným hloubáním, do kterého vás uvrhne.

Kristině bude osmnáct a ke konci školního roku jede z Berlína za rodiči, kteří se nedávno přestěhovali do Terezína. Její otec byl jmenován velitelem Malé pevnosti. Kristina je slušná přemýšlivá dívka, která má hlavu plnou ideálů. Ráda tančí - od dětství chodila na hodiny baletu. Také by ráda našla muže svých snů. Někoho, jako je její otec nebo Vůdce.

Zdroj: ceskatelevize.cz (obrázek z vydařeného televizního filmu)
Děj knihy se odehrává během jednoho dne. Kristina se zakoukala do krásného vojáka Weissmullera, v rádiu hlásí, že se Spojenci vylodili v Normandii, ale Německo je samozřejmě suverénně odráží zpět (ach, ta média, jak lžou), otec Kristině zařídil hodiny tance s maďarskou židovskou primabalerínou, kterou nechal zavolat z ghetta a Kristinina matka má radost, že je celá její rodina zase pohromadě.

Název Hodina tance a lásky vyvolává dojem, že se dočkáme romantického příběhu. Namísto toho nás čeká dramatický příběh s psychologicky propracovanými postavami.

Nebudete tomu věřit, ale Kristinin otec není nechutný zplozenec zla. Řekla bych, že je spíše nešťastným případem člověka, pro nejž platí, že cesta do pekel je korunována dobrými úmysly a že nedovedl odhadnout, kdy už nelze připustit, že má účel světit prostředky. Je obětí ideologie, která trvale věří svému Vůdci a v rámci svého přesvědčení je silně zásadový a odmítá nadbytečnou krutost.

Kristina je poněkud naivní a oblbnutá ideologií, na druhou stranu je to citlivá dívka, která věří ve spravedlnost. Chová se, jako kdyby měla klapky na očích, které jí nasadili tím, že jí neřekli všechno.

Weissmuller je produktem německé výchovy čisté rasy a má tak neuvěřitelně pokřivené vnímání světa, až je vám z toho špatně.

Všechny tyto pohnutky jsou poctivě popsány a zdůvodněny minulostí postav. I mnohem méně důležití aktéři příběhu dostanou své místo pro objasnění jejich činů. Nečekala jsem, že bych se v takto krátké knize mohla setkat s natolik prokreslenými charaktery.

Navzdory náročnému tématu a velmi zajímavému jazyku, se kniha čte naprosto perfektně. Jak říkám - byla to pro mě kniha na jednu cestu vlakem se spoustou přemýšlení poté. Buďme opatrní na ideologie a vyšší dobra, ať už jsou z úst kohokoliv.

Nebojte se této knihy. Čte se sama, depresi z ní také mít nebudete, přestože se dotýká tak těžkého tématu. Je dynamická, sděluje, ale zároveň prvoplánově nehraje na city. Pokud si budete chtít přečíst knihu s tím "něčím" navíc, určitě po ní sáhněte. Pro mě se touto knihou stal Pavel Kohout mým oblíbeným spisovatelem a mám tu vedle sebe knihu Kde je zakopán pes, kterou se chystám přečíst hned, jak bude o trochu více času (kvůli dvěma podobným linkám je na čtení v jednom kuse a to teď opravdu nestíhám). Vypadá také slibně. Zkuste Kohouta. Pokud máte rádi třeba Kunderu, nezklame vás.

2 komentáře:

  1. Ahoj, omlouvám se, jestli otravuji, ale chtěla bych tě poprosit, jestli by si neshlédla můj blog a třeba nenapsala do komentářů nějaké připomínky, pokud by si měla nápad jak blog zlepšit, tak budu moc ráda, když mi poradíš, teprve začínám a tvůj blog se mi moc líbí. Předem děkuji. http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Film znám a mám ráda, hlavně díky Borisi Rösnerovi, to je můj oblíbený herec. Na čsfd jsem teď četla, že je kniha lepší... Jdu do ní!

    OdpovědětVymazat