neděle 12. října 2014

pěna dní - boris vian

www.babelio.com
Je to už dlouho, co jsem tuhle nejmelancholičtější knihu začala číst. Dostala jsem ji v krásném paperbackovém francouzském vydání, kde jsou v rozích stránek natištěné postavičky. Když knihou listujete, tak si dávají pusu. Rozplývám se nad tím ještě teď.

Začala jsem ji nadšeně číst, protože to je prý kniha jako stvořená pro mě. Četla jsem, byl tam nějaký Colin, co nic nedělal a měl kuchaře, který vařil jídla, jejichž názvům jsem vůbec nerozuměla. Měl kamaráda Chicka, který byl zamilovaný do Alise a měl ho s někým seznámit. Jak vidíte, měla jsem velmi kusé informace a nemohla jsem knížku docenit, protože jsem ve francouzštině nemohla vstřebat to, co vytváří kouzlo této knihy. Nedokázala jsem zachytit surrealitu Paříže, ve které se příběh odehrával. A tak L'écume des jours skončila v knihovničce s tím, že někdy příště.
Jenže pak se mi náhodou do ruky dostal český překlad. Velmi často beru do rukou knihy, které jsem už četla - chci do nich nahlédnout, připomenout si, jakou měly sazbu, jaké byly na dotek jejich stránky a jakým odstavcem vlastně začínaly. Začetla jsem se do první stránky a měla jsem jasno. Tohle ve francouzštině číst nemůžu. Tady musím vstřebávat úplně něco jiného, než jen příběh. Pěna dní se nečte, pěna dní se vstřebává všemi smysly a tou nejzjitřenější obrazotvorností! Voda z vany se vypouští nájemníkovi pod vámi přímo do kredence, světlo stéká na podlahu v kapičkách, kde si s ním hrají domácí myšky, říz česneku se dodává tím nejostřejším brouskem a večeře z vodovodního úhoře se zapíjí pianococtailem - prostě si zahrajete tu vaši jazzovou melodii a dostanete ji namíchanou ve skleničce. Jak prostě bláznivé! Pochopila jsem, že tuhle knihu jako kdyby někdo psal přímo pro mě.

Přiznám se, že pak mé nadšení trochu opadlo. Pořád jsem se s nadšením nořila do tohoto světa. Ale obávám se, že krom narážek na Jean Sol-Partra, filosofa, jehož díla a předměty nadšeně sbírá za Colinovy peníze Chick a zanedbává pak svou drahou Alise, jsem toho musela spoustu minout. Věřím tomu, že kniha má ještě spoustu dalších společenských, snad i politických narážek, které já nejsem schopná zachytit. Třeba to zvládnu při příštím přečtení. Pro tentokrát jsem si jen užívala jízdu tou na hlavu postavenou Paříží.

Celému příběhu postupně ubývá na barvách, chladne a začne vám z něj být smutno. Paříž ztrácí na lesku a ani květiny u nemocné Chloé to nezachraňují. Při čtení se trápím tím, jak svět ztrácí spolu s vaším neštěstím tolik své krásy. Až se na to ani myška z Colinovy chodby nedokáže dívat.

Já se na tuhle knihu podívala moc ráda. Pro mě je především obrazem toho, jak je krásný svět ve světle lásky a jak ztrácí na barvách se strachem o ni. Nejspíš tam budou i další společenské narážky, ale o těch třeba po dalším přečtením. Mně by ta rovina - o lásce - stačila. Myslím, že je to jeden z nejkrásnějších a nejsmutnějších příběhů o lásce, které jsem kdy četla. S ohledem k tomu, jak obrazová je tato kniha (chápejte, opravdu se mi promítá za víčky, ilustrace jsem tam krom líbajících se panáčků neměla), by mě velmi zajímalo, jak se tvůrci chopili jejího filmového zpracování. Ale asi ho chci vidět spolu s někým, nechce se mi pak plakat v pokoji samotná.


4 komentáře:

  1. Tohle vydání L'écume des jours mám taky, ale knihu jsem četla česky, v originále ještě ne, to přijde, časem... Je to smuténka. Ale máš pravdu, nejpůvabnější milostný příběh.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem zvědavá, která z nás to v orginále přečte rychleji. ;) Asi jako vítěze odahduji tebe, s ohledem k tomu, že moje cizí jazyky se mi pouze pomalu vytrácí z hlavy.

      Vymazat
  2. Film je skvelý :)
    Leknín, operácia pľúc, aj úpadok v spoločenských vrstvách sú vynikajúce... a ten úplný koniec, uf...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě pořád se na něj chystám. Obávám se, že budu plakat. ;)

      Vymazat