středa 25. června 2014

prázdné místo - j. k. rowling

kosmas.cz
Aneb snaž se to neporovnávat s Harry Potterem, Báro.

Je ohromně těžké číst knihu autora, kterého máte spojeného se svým oblíbeným světem, a nesrovnávat. Ale pokusím se o to a budu se tvářit, že žádný Harry Potter neexistoval (právě jsem vymazala podstatnou část své osobnosti, abyste věděli). Myslím, že autorku není třeba představovat, přeskočím tedy rovnou k samotné knize. Když Prázdné místo vyšlo, rozhodla jsem se, že to bude perfektní začátek pro pořádné čtení v angličtině. Doposud se mi dařilo v anglickém originále číst pouze jisté nejmenované právě zapomenuté knihy, které už jsem znala téměř nazpaměť. Styl psaní jsem znala a předpokládala jsem, že veliké očekávání mi bude dostatečnou motivací k tomu, abych knihu přečetla dřív, než vyjde v češtině. No, nebylo. Nakonec jsem ji dočítala až česky.

První problém, na který jsem narazila, bylo neskutečné množství postav. V angličtině se právě tento aspekt stal klíčovým pro odložení na někdy jindy. Protože jsem nečetla svou obvyklou rychlostí, nebyla jsem schopná si zapamatovat kdo je kdo. Poté, co jsem se dostala k překladu, jsem usoudila, že to nemusím vnímat jako selhání. I při čtení v češtině jsem listovala, porovnávala jsem jména a ujišťovala jsem se, že se právě mluví o té samé postavě, jako před dvaceti stránkami. Nejen v hromadě postav, ale i v pomalém rozjezdu jsem vnímala slabinu celého příběhu. Naštěstí je Rowlingová výborná vypravěčka, takže i pomalý rozjezd se četl jako poněkud temná a nechutná pohádka.

Poté, co se v postavách vyznáte, přijdete na to, že je poznáváte do hloubky tak, jak byste ani nechtěli. Mám dojem, že nám je Rowlingová rozložila na kostičky, vypíchla ty špatné vlastnosti a dobré, radost ze života a dobrý pocit z maličkostí zahrabala u každého někam hluboko pod tuhle mozaiku negativních rysů osobnosti. Chápu, že účelem knihy nebylo popsat úžasné malé městečko, ale někdy se mi nechce věřit, že by nebylo možné vykřesat v postavách trochu lepších úmyslů nebo dobrých konců. Jediná postava, která je v příběhu skutečně pozitivní, je zemřelý Barry Fairbrother, ale nabízí se domněnka, že to vše jen proto, že o mrtvých jen dobře a buďme rádi, že do jeho hlavy už jsme se podívat nestihli.

Kniha je nečekaně syrová, nebylo mi z ní dobře a nesouhlasila jsem s obrazem, který Rowlingová vytvořila. Ale možná jsem takový postoj zaujala jen proto, že jsem příliš velký snílek, abych uznala, že to tak být mohlo. Protože i přes všechny negativní emoce je příběh velmi snadno uvěřitelný.

Pro ty, kterým není dějová kostra známá, ještě dodám že děj celé knihy se odehrává v malém městě, kde se právě uvolnilo místo v obecním zastupitelstvu po zemřelém Barry Fairbrotherovi. Co takové místo k uplatnění vlastní moci dokáže ve městě vyvolat už musíte zjistit sami v tohle nechutném, ale proklatě dobře napsaném příběhu.

Kniha je podle mého názoru skutečně dobrá. Rozhodně si u ní neodpočinete a nebudete zářit štěstím. Ale přečtete ji lehce a bude vám těžko na duši. Uznávám, že kniha má svou hodnotu, ale rozhodně se ji nechystám číst znovu. Jednou mi tato důkladná procházka další krajinou z pera Rowlingové stačila.

Žádné komentáře:

Okomentovat