sobota 28. června 2014

a hory odpověděly - khaled hosseini

obalky.kosmas.cz
A mírné či větší zklamání u ověřených autorů pokračuje. Už jsem si musela vystřízlivět u Prázdného místa, že ne každá kniha od Rowlingové bude moje srdcovka (ale dobrá byla, to zas ne, že ne), teď se nekonalo žádné velké nadšení nad poslední knihou Khaleda Hosseiniho. Když jsem od něj dočetla Lovce draků, ležela jsem pak v posteli, přemýšlela jsem a bylo mi teskno a těžko nejen proto, že to byl můj první večer v Brně na privátě.
Však si můžete sami přečíst, jak na mě zapůsobil tady. I Tisíc planoucích sluncí se mi líbilo, dokonce moc. Proto jsem se tolik těšila na nejnovější knížku tohoto autora, ale nadšení se nekonalo. Důkazem budiž i to, že když o ní teď píšu s tříměsíčním odstupem, stěží si vzpomínám, o čem byla. I proto se u této recenze moc nerozepíšu. Ale měla jsem potřebu se podělit o své mírné zklamání.

I tato kniha se odehrává v Afghánistánu. Začíná jedním nepříliš veselým dávným příběhem z doby obrů, který vypráví otec svým dětem - Parí a Abdulláhovi. Krátce nato se s jistou paralelou tohoto příběhu setkáváme i v životě dětí samotných, když jsou děti s dobrým úmyslem rozděleny a vypadá to, že se už nikdy nesetkají.
Kniha pokračuje, mapuje jejich osudy během celého života a ve velkém se věnuje i všem postavám v jejich okolí. Kvůli tomu se také často mění vypravěč příběhu.

Právě tento rys - mnoho postav a spousta příběhů je asi nejslabším článkem celé knihy. Motiv oddělení sourozenců měl být asi nejdůležitějším příběhem v knize, ale právě tímto podrobným rozepisováním osudů a motivací dalších postav se celý děj poněkud rozplizává a jakákoliv zásadní myšlenka mi trochu uniká. Právě proto si toho teď už moc nepamatuji. Chápu, že měl autor důvod popsat každou postavu podrobně, abychom ji pochopili, ale myslím si, že se mu to moc nepovedlo. I v takovém Na východ od ráje máme osud každé postavy vysvětlen do posledního kousíčku, ale máme tam opakující se témata, kterými autor něco sděluje. A tady mám pocit, že mu to uniklo mezi prsty.

Naštěstí se kniha pěkně četla, ale rozhodně mě nepohltila. Důvodem bylo nejspíš i to, že jakmile jsem si na nějakou postavu zvykla, děj a vyprávění se přehouply k jiné.

Rozhodě to není knížka k zahození. Pokud se vám tento autor líbil v jeho předchozích dvou dílech, můžete to s ním zkusit i teď, nudit se nebudete. Ale nemějte tak vysoká očekávání, jako jsem měla já, mohli byste být zklamaní. Právě pro to těšení se na knížku jsem k příběhu tolik příkrá, takže to neberte tak vážně, jen zkrátka nejde čekat druhého Lovce draků.

Žádné komentáře:

Okomentovat