úterý 21. srpna 2012

jeden životopis umělcův

David Weiss - Nahý jsem přišel na svět

Nikdy jsem nebyla velkým čtenářem životopisů. Ve skutečnosti mám dojem, že jsem za svůj život přelouskala všehovšudy tři. Životopis J. K. Rowling v době, kdy mě kniha v sebemenší spojitosti se světem kouzelníků dokázala vtáhnout, ať už v ní bylo cokoliv (a jisté příznaky této choroby se objevují stále, ale o tom někdy příště), potom Loukotkové životopis Navzdory básník zpívá o Villonovi a abych se nedržela jen spisovatelů (a básníků), tak jsem si nedávno přečetla i jeden životopis sochaře  - Auguste Rodina.

Abych trochu zmírnila dopady svého hodnocení, které by si kniha asi zasloužila lepší, musím se přiznat, že asi nejsem životopisný typ. Přeci jen se mi líbí ta trocha fikce v románech, která pro nás činí beztrestně život postav zajímavější a poutavější. A životopis se přeci jen musí držet reality. A proto mu těžko můžeme vyčítat rozvleklost a opakování událostí - protože co byste čekali od sochaře jiného, než tvorbu soch? Proto pro všechny, co na rozdíl ode mně mají rádi životopisy, pusťte se do toho. V daném žánru je to skvost. Já jen tomuhle žánru nefandím.

Auguste Rodin vyrůstal a tvořil v (pro mě) krásné době impresionistů. Ve vyprávění se tedy nesetkáváme jen s ním, ale i s Monetem, Manetem, Cézannem a dalšími. Navíc, jak se dá očekávat, se většina Rodinova životního příběhu odehrává v Paříži, a tak má autor krásnou půdu pro Rodinovu inspiraci a působivé popisy.
V průběhu životopisu můžeme vidět jaké je vyrůstat s talentem pro tehdy neuznávané umění, jaké je vyrovnávat se s tím, že naše dílo společnost neuznává a jak prosadit své sny před rodinou. Je také moc krásné pozorovat sochařovo nadšení pro krásu a extázi z tvorby.

Mně osobně se nezamlouvaly pasáže z Rodinova soukromého života. Nedovedla jsem se smířit s jeho k chováním k jeho ženě, synovi a s jistou arogancí vůči okolí a s nelidskostí jeho jednání při zápalu nadšení z tvorby. Jako nejspíš každý génius měl něco ubráno v sociálním cítění. A nebo si to jenom myslím. Ale na druhou stranu možná v kontextu ostatních umělců nevedl život natolik zhýralý. Já jen mám určité představy úcty k ostatním lidem a nerada vidím, když se jich někdo nedrží. Ale k životu umělce toto nejspíš patří.

Další vadou na kráse je stále opakování námětů - Rodin něco dlouho tvoří, nemá na to peníze a pak se mu to nedaří vystavit, protože ho přes jeho geniální a originální styl odmítají. A to se stále opakuje, jenže pak už ho přijímat začnou. A tak jsem se asi od poloviny knihy nudila.
Na druhou stranu mám ale chuť zajet do muzea Auguste Rodina a podívat se na jeho sochy, co vyvolávaly takové opovržení a které autor v knihách dovedl krásně a do hloubky popsat. A kdybych se o Rodina konkrétně zajímala více, určitě by mě tato kniha nadchla.
Mám dojem, že mouchy, které jsem na knize shledala, nemůžu ani v nejmenším přišít na vrub autorovi, protože ten se s tématem popral skvěle a vytvořil úžasný životopis!

Žádné komentáře:

Okomentovat