kniha, kterou mám ráda, ale stydím se, když to mám říct

Jacqueline Wilsonová - Půlnoc

databazeknih.cz

Nejsem velkým zastáncem červené knihovny a knížek pro dospívající holky. Přiznávám se, že jsem si obdobím, kdy jsem četla Lenku Lanczovou a předtím právě Jacqueline Wilsonovou, prošla. Má to něco do sebe, ale na druhou stranu jsou jedna knížka jak druhá a moc si z nich člověk neodnese.
Jedna jediná, která mi uvízla v paměti a dokonce i v knihovničce je z této doby Půlnoc. Přijde mi totiž v kontextu díla Jacqueline Wilsonové něčím odlišná.
Vypráví o dívčině Violet, která si zamiluje díla Caspera Dreama o vílách. Jsou to dětské knížky, ale ona je má ráda i když je starší. Jsou pro ni totiž synonymem naplnění snů. Sama si i víly ušije, píše každý den autorovi knížek dopis, který ukládá do krabice. Jako malé jí totiž Casper odepsal a ona si ho velmi idealizuje a dopisy jsou pro ni jako deník.
Vyrovnává se s podivným chováním jejího bratra, kamarádky Jasmine a podobně.
Nakonec nachází odvahu pro vlastní sny, co nebudou patřit jen vílám.
Knížka je velmi mile napsaná a mám dojem, že starší čtenáře asi nezaujme. Já si ji ale pamatuji tokovou, jaká na mě udělala dojem a jen tak ji z hlavy nevypustím.