středa 11. července 2012

jak jsem poslouchala anglické listy

Člověk z pevniny si dodává na důležitosti tím, že mluví, Angličan tím, že mlčí

Potřebovala jsem si něco vytvořit a ráda u jakékoliv tvůrčí činnosti poslouchám mluvené slovo. Nejsem velkým příznivcem audioknih, raději je čtu, ale někdy je to příjemná změna. Zvlášť pokud narazíte na knížku, ke které se audiozpracování hodí a ještě navíc se povede.
Na stránkách Českého rozhlasu jsem namátkou zvolila Čapkovy Anglické listy. Čapka si totiž velmi vážím, mám jeho díla ráda a žádný z jeho cestopisů jsem ještě neotevřela. Proč to tedy nezkusit?



Byla jsem nadšená! Nikdy bych od cestopisu nečekala takovou zábavu, možná trochu poučení, pár zajímavých postřehů a pěkných slov, ale to je tak všechno. Navíc mi zážitek zpříjemnil poslech, který textu dodával krásný výraz a mohla jsem se smát napodobení britské angličtiny, které by v psané podobě nejspíš nemělo takový efekt. Na druhou stranu jemi líto, že v mluveném slovu člověk nemůže vidět obrázky, na které Čapek čtenáře upozorňuje. Je to ale jen drobný střípek nedokonalosti.

Čapkovo pojetí cestopisu mi bylo velmi sympatické, protože se pouze nerozplýval nad krásami a památkami Anglie, velmi dával nahlížet do nitra cestovatele, které mi bylo dost blízké. Jsou lidé, kteří jsou v zahraničí nadšení od prvního dne. Já to mám, v případě, že odjíždím na delší dobu (třeba tři týdny, dobře, to jsem zažila jen jednou), opačně. Připadám si v té daleké zemi cizincem, osamělým ve svém jazyce, uvažování, zvycích. Podobný postup jsem viděla i na Čapkovi.

První dojmy popisuje s nepříliš velkým nadšením. Ulice mu připadají neosobní, šedé, Angličané jak chodící mrtvoly, domy jsou jeden jak druhý v každé ulici. Po nějaké době objevuje to, čeho si na Anglii může vážit a je nadšený možností chodit po trávnících, aniž by to bylo člověku zazlíváno.
"Tady není o člověku ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste..."
Velmi pěkně uvažuje i o některých možných důsledcích anglických zvláštností.
Na druhou stranu vyjadřuje smutek nad velikostí londýnských předměstí, v nichž je koncentrovaná chudoba v četnosti, v jaké ji ještě neviděl. Toto podivení se je pochopitelné, protože v době Čapkovy tvorby byl Londýn největším světovým městem a tak velká chudá předměstí nebyla k vidění.
V průběhu pobytu v Anglii Čapek postupně nachází pozitiva na Anglii, ale je na něm vidět, jak moc má rád Čechy a pevninskou Evropu a přes uzavřenost a neživost, nevášnivost Angličanů se nedovede přenést.

Pro každého, kdo někdy uvažoval, že by si rád přečetl nějaký cestopis, toto doporučuji jako první setkání, protože mě přímo nadchlo. Nevím jestli pro další cestopisy, ale pro ty Čapkovy nepochybně. A ještě k cestování také! Ještě že příští středu odjíždím.
  Čapkovým cestopisům navíc přidává tehdejší trochu odlišný svět a jeho poetické vyjadřování, bez obav se do toho pusťte!

Žádné komentáře:

Okomentovat